Naše tělo má svojí vlastní paměť, která funguje trochu jinak než paměť našeho mozku.

Určitě to znáš, ocitneš se v situaci, která není úplně komfortní, ale máš ji pod kontrolou, nehrozí ti žádné nebezpečí, ale tvé tělo reaguje jako by se o velké nebezpečí jednalo. Může zamrznout, ztuhnout nebo naopak začne produkovat tolik aktivity, že to není komfortní či třeba nad ním ztrácíš kontrolu, začneš se potit, rudnout, nelze to zastavit…

Jsou to reakce v důsledku traumatu. Někdy v minulosti, jsme se dostaly do situace, kdy jsme si nevěděly rady, zůstaly jsme bezmocné či paralyzované strachem. Naše tělo tyto reakce ukládá do svých buněk a vytahuje je v situacích, které jsou často bezpečné, ale třeba vůní, skladbou osob, místem či třeba barvou jen zdánlivě připomínají původní traumatickou zkušenost. Naše tělo ten okamžik začne jednat jako by opět bylo v traumatické situaci.

Je to jeho přirozená reakce. Ne vždy ale vítaná a chtěná.

Tělo nás tak upozorňuje na usazeniny, které vznikly v minulosti, ale nikdo jim nevěnoval pozornost.

V následujících dnech a týdnech dojde k mnoha změnám, které se budou zpracovávat přes tělo a abychom je zvládly snáze ustát, je potřeba mít naše tělíčko připravené.

Proto bude naším tématem uvolnění traumatu z těla a buněk, abychom se na tyto změny lépe připravily a snáz jimi prošly.

Meditací nás provází Hagia Sofia.